Černá ovce
Publikováno 13.04.2023 v 18:09 v kategorii Povídky, přečteno: 26x
Měla jsem vědět, že je to past. Řekli mi, že je to jen na zkoušku. A já jim na to skočila! Až když mamka cestou do školy místo do Kozmic odbočila do Ostředova začala jsem mít tušení. A když mě dovedla před gympl a řekla ,,to je tvoje nová škola!" měla jsem chuť prorazit hlavou ty skleněné dveře. Jo aha! Ty ještě nevíš o co go. To bylo za jedné jízdy autem...
,,Chci jen abys to zkusila.” To mi mamka říkala už po čtvrtý. Jmenuji se Adriana (blbý jméno, já vím). Říkají o mně, že jsem děsně chytrá. To já jsem ale škola mě prostě nebaví a nikdy mě bavit nebude. Jela jsem údajně zkusit přijímačky na gympl. Mělo mi dojít, že to není jen tak, ale prostě mě to nenapadlo. Bohužel jsem se opravdu snažila, protože to nebylo moc těžký. A teď stojí před skleněnými dveřmi a chystám se k rozběhu. Mamka asi něco takového tušila a dala mi ruku na rameno. Pak tam přišel nějakej týpek, nejspíš ředitel a řekl, že mě odvede do třídy. Zběžně jsem se rozloučila s mamkou a vyrazila do té vzdělávací mučírny.
Už když jsem poprvé viděla svou třídní proběhly mi hlavou čtyři slova: nůž a lopata, zabít a zakopat. A ta ženská to asi měla stejně. Sedla jsem si až do zadu a vytáhla mobil. Svý nejce ze základky jsem napsala ,,help me" a trpělivě čekala až tenhle den skončí.
Takhle to šlo den za dnem, týden za týdnem. Furt mě třídní nesnášela, furt se se mnou každý chtěl kamarádit (na to sem jim řekla, že tu stejně dlouho nezůstanu) a furt mám samí jedničky i když se vůbec nehlásím. Už to jsou dva měsíce a nazačátku občanky třídní zvolala: ,,Tak, kcdyž už jste tu tak dlouho napište mi spětnou vazbu jak vám vyhovuje můj styl vyuky a jak vám vyhovuji JÁ!" Rozdala nám papíry a my jsme začali psát. Všichni tam nejspíš psali jak je naše učitelka skvělá a tak zatímco já jsem přemýšlela jak jí co nejslušněji říct, že podle mě je úplná kráva. Už jsem začínala: Milá paní učitelko, dle mého názoru se chováte a taky vypadáte jako samička tura domácího... když v tom někdo zaklepal a vešel říďa. ,,Je tu Adriana?" Rychle jsem vyskočila zmuchlala zpětnou vazbu a hodila ji do koše a vyběhla ke dveřím. Pan ředitel mě odvedl do své kanceláře, kde už seděla moje matka. Tvářila se, jako by zrovna vyhrála milion. ,,Takže Adriano" začal ředitel ,,na tvé přijímačky se podívala vzdělávací komise a byla velice mile překvapena! Vaše úspěšnost byla 96%! Nabízejí vám stipendium na elitní národní škole, kde mají trochu jinou formu vzdělání..." Poslouchala jsem a nevěřícně kroutila hlavou. On to říkal jako by ty přijímačky byly něco těžkýho! Když se jí pak ptal jestli přijímá, její matka byla rychlejší. ,,Ale ovšem že přijímá!" A tak jsem hned na druhé pololetí jela do Prahy. A věřte tomu nebo ne, tam mě to začalo bavit! Vyučování tam bylo od základu jiné. Teď sedím v laboratoři a hledám s kolegy lék na rakovinu.
Ponaučení: Nikdy nedělejte přijímačky na zkoušku nebo skončíte jako já.
Komentáře
Celkem 0 komentářů